Fanoušci truchlí, odešla legenda hudebního nebe

Jestli něco dnes zcela potřelo národnostní rozdíly mezi Čechy a Němci, jsou to reakce na smrt Karla Gotta. Po šest desetiletí své pěvecké kariéry se držel na vrcholu popularity nejen u nás, ale i u našich západních sousedů. Němci ho dodnes považují za jednu z nejvýraznějších zahraničních osobností. Zprávy o jeho smrti se šíří médii i v Rakousku, Švýcarsku a na Slovensku.

Připomeňme, že jeho sláva se odrážela také v přezdívkách „mistr“ nebo „Božský Kája“, je držitelem 42 slavíků (prvního získal v roce 1963) a dalších 120 televizních cen, 8 zlatých a 1 diamantové desky. Nazpíval dohromady 978 písní, poslední z nich, Srdce nehasnou, jako by dávala tušit, co Bůh chystá…

Karel Gott ale nebyl jenom zpěvákem, připomeňme také jeho herecké role, například roli Lucifera v pohádce Zdeňka Trošky Z pekla štěstí, nebo spolupráci na komických scénkách v televizních estrádách, kde nejčastěji vystupoval po boku Karla Šípa a Jiřiny Bohdalové. Při výčtu jeho uměleckých sklonů nesmíme zapomenou ani na jeho malířskou tvorbu. Dokázal národu, že je umělcem renesančním, ale především člověkem z masa a kostí, ne jiným než jeho posluchači.

Božský Kája přežil dva režimy, slávu začal v dobách socialistického povolení opasků. Neuškodila mu ani doba normalizace a po pádu komunismu dokázal, že mu místo na výsluní patří právem. Jeho písně byly plné ideí, které spojovaly posluchače bez ohledu na věk či sociální postavení a pomáhaly jim uniknout od běžných životních starostí. V jeho písních se odráží půlstoletí české historie a my si myslíme, že mu místo v našich srdcích bude patřit i dlouho poté, co Karel stanul na konci své písně a ticho ovládlo sál…