
Publikováno: 11. dubna 2026 – Pojem ghosting už jste určitě slyšeli. A vsadila bych se, že jste se s ním i osobně setkali. Na seznamce poznáte bratelný protějšek, domluvíte si schůzku, ze které odcházíte s dobrým pocitem i příslibem, že se ještě uvidíte, jenže vaše další pokusy o konverzaci skončí zobrazením zprávy. Nepříjemné, že? A teď si představte, že to samé se děje i během procesu hledání práce. Ghosting v náboru je navíc častější nešvar, než tušíte.
Také patříte mezi ty, kteří osobní životy s těmi pracovními nechtějí prolínat? Určitou dávku profesionality by v sobě měl mít každý zaměstnanec. S kolegy udržovat sice přátelské, ale zase ne příliš otevřené vztahy, k nadřízenému chovat respekt, i když si tykáte… a stejné je to i u výběrového řízení. Jistě budete s náboráři jednat férově a totéž očekávat od nich. Jenže snad každý z nás přesně v tomhle bodě narazil.
Co vlastně znamená pojem ghosting?
Tohle anglické slovíčko se do českého slovníku zažralo tak silně, že už jej umíme skloňovat i časovat. Pochází z anglického ghost, tedy duch, a podobnost s duchem není nijak náhodná. V češtině říkáme, že se někdo vypařil jako duch, tedy že zmizel, aniž by si toho někdo všiml. A stejně jako duch se projevují i lidé, kteří ghostují. Takový člověk se neozývá, nezvedá telefon, neodpovídá na zprávy ani e-maily. Zkrátka se úplně odmlčí a dělá, jako by byl duch.
Co je ghosting v náboru?
Stejně se ale mohou chovat i někteří zaměstnavatelé. Vy jako uchazeči narazíte na zajímavou nabídku práce, věnujete spoustu času aktualizaci životopisu a kompletaci dokumentů k výběrovému řízení, ale na váš e-mail nikdo neodpověděl? To je situace, kterou bez nadsázky zažil snad každý. A ač je to nepříjemné, dá se tohle už považovat za ghosting kandidáta?
Tentokrát to klapne
Představte si jinou situaci. Personalista na váš životopis zareagoval, napsal vám, že by se s vámi rád setkal u osobního pohovoru a všechno to vypadalo na dobré cestě. Dohodli jste se, že se vám personalista po výběrovém řízení ozve třeba v horizontu dvou týdnů a vy domů odcházíte s pocitem dobře odvedené práce i nadějí, že tohle by mohl být kariérně osudový match.
Nadšení střídá zklamání
Dva týdny uplynou jako voda a od personalisty stále žádná zpráva. Dáváte mu další den, dva, už jste smíření s tím, že vám přijde uniformní e-mail o tom, že firma dala šanci dalšímu uchazeči v pořadí, jenže ani ten nepřichází. Po měsíci už je vám jasné, že jste nebyli ideálním kandidátem, což je konec konců situace, se kterou se dá smířit. Daleko víc vás ale drtí to, že firma přestala reagovat v dalších fázích přijímacího řízení, právě například po pohovoru. Jakýkoli e-mail nebo telefonát by byl v téhle chvíli lepší než ticho, když se komunikace bez vysvětlení naprosto utne.

Zdroj: Freepik
Vypekli vás při náboru?
Vlastně vůbec nemuseli. Nicméně hned na začátku vám chceme říct jednu věc: není to vaše chyba. Tak ji v sobě ani nehledejte. To, že se vám náborář neozval, není proto, že byste mu nestáli za jeho čas a energii, že byste byli hloupí, oškliví nebo mu nesedl váš styl humoru. Pohovor není seznamka. (Ovšem ani při ghostingu od holky to nevypovídá tolik o vás jako o ní.)
Fakt dlouhý náborový proces
Důvody, proč kandidáti nedostanou po pohovorech ve smluveném termínu žádné info, jsou mnohem přízemnější a s vámi fakt nemají co dočinění. Velmi často je proto, že se nábor táhne. Třeba když se do něj vloží ještě další, urgentnější povinnosti, jdou výsledky výběrového řízení stranou a hasí se, co je zrovna potřeba. Nebo se proces táhne, protože lidé z HR nejsou schopnosti dohodnout, kdo z uchazečů je ten pravý.
Proč se nikdo neozval?
Anebo už opravdu mají vybraného jiného kandidáta, ale u zaměstnavatele není nastavený žádný systém, jak dát ostatním kandidátům vědět. Často čekají, až jim vybraný uchazeč definitivně potvrdí nástup, takže mezitím nechávají ostatní uchazeče čekat. A jindy zase hraje roli nepředvídatelná událost. Personalistu například skolí nemoc nebo z pozice úplně odejde a jeho nástupce se k výběrovému řízení, které jste absolvovali, prokouše až za drahnou dobu. Ano, není to omluva, jen výčet možností, co může za ghostingem stát.
Co dělat?
Připomeňte se. Odvážní napíší slušný e-mail, kterým se ujistí, že mu firma nezapoměla dát na vědomí, že výběrko skončilo, kandidát nalezen a on jím není. Ti odvážnější zvednou telefon. Když se chovají mile a diplomaticky se připomenou, zapíšou se do povědomí personalisty mnohem výrazněji než z e-mailu.
Ghosting v náboru ze strany uchazečů? Nic neobvyklého
Nejsou to jen firmy, kdo se rozhodne vytratit po anglicku. Podle personalistů se tenhle fenomén rozšířil i mezi samotné uchazeče – i když tady druhým dechem dodávají, že si za to „HRisté“ mohou tak trochu sami. Kdyby si totiž firmy nezačaly, nestala by se z toho společenská norma.
Buďte proaktivní
Také zaměstnavatelé se potýkají s tím, že se kandidát vypařil jako duch. A i tady platí, že se to děje ve všech fázích náboru. V té prvotní, kdy kandidát nedorazí na pohovor, je to naštěstí nejčastější. Ovšem pozor, je rozdíl mezi tím omluvit se a nepřijít, než nedostavit se bez omluvy. S tou první možností se dá ještě něco dělat. Nevyhovuje vám termín? Dá se změnit. Rozmysleli jste si to úplně? Aspoň e-mail nebo SMS pošlete.

Zdroj: Freepik
V dalším náboru bez šance
Pak se také stává, že si uchazeč změnu práce rozmyslí v průběhu procesu. Firmě to ale vědět nedá, přestože ví, že je pozván do dalšího kola. Co myslíte, vypovídá to něco o firmě nebo o kandidátovi? Podobně bude uvažovat i firma. Neozval se? Fajn. Kdyby se o práci ucházel později, skončí rovnou na black listu.
Místo nástupu do práce ticho po pěšině
A pak je tu naprostý extrém. Kandidát se se zaměstnavatelem domluví, dokonce dostane konkrétní nabídku s náležitostmi budoucí smlouvy, to aby měl jistotu, že firma už necukne, jenže první pracovní den do nové práce prostě nepřijde.
Existují různé typy ghostingu – a liší se dopady?
Stručně řečeno, liší. Každý z nich vnímáme úplně jinak, všechny ale mohou mít neblahé následky v budoucnu. Mějte to na paměti, až holce, se kterou jste se viděli na jednom rande, nebudete chtít odpovídat na zprávy. V kontextu partnerského má totiž to, že se neozvete, podle psychologů dopad nejbolestivější. Ghostovaná strana netuší, co se děje. Cítí se nejistě, zvorala něco? Je s ní něco špatně? Dříve či později začne pochybovat o svých kvalitách a sebehodnotě a nakonec to může vést až k potížím s důvěrou v dalších vztazích. Chcete takového vyschízovaného partnera potkat? Určitě ne. Tak to nedělejte ani jiným.
Ghosting mezi kamarády
U ghostingu mezi přáteli je to podobné, i když ne tak intenzivní. Přátelství totiž nebývá tak úzce propojené s identitou jako partnerský vztah. Přesto se i tady dostavuje zklamání, pocit odmítnutí i ztráty.
Ztráta motivace
Když vás takhle vyignoruje někdo z řad zaměstnavatelů, pravděpodobně to neponesete tak tragicky. To, že vám nedorazí ani odmítavý e-mail od náborářů, nezpůsobuje takřka žádnou emoční bolest jako rozchod beze slov. I tak ale můžete pocítit ztrátu motivace, nespravedlnost nebo dokonce frustraci. To představuje velký problém obzvlášť u lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci nebo se v nabídkách práce usilovně hrabou už delší dobu.
Ghosting v náboru je prostě peklo
A je jedno, jestli se ho dopouštějí firmy nebo uchazeči. V zájmu obou stran by mělo být jednat férově. Jestli jste o práci ztratili zájem, našli si jinou nebo vás cokoli zarazilo během pohovoru, dejte to vědět personalistům co nejdříve. Oni totiž nezapomínají, a kdo ví, třeba ostatní pracovní nabídky, které máte, nakonec nebudou to pravé ořechové. Věřte, že se to děje častěji, než si myslíte. Jenže až si časem usmyslíte, že do takto vyignorované firmy pošlete životopis znovu, firma už o vás stát nebude.






























