Publikováno: 1. července 2025, aktualizováno: 1. září 2026 – Německý trh práce se bez agenturních pracovníků neobejde. Pomáhají pokrýt sezónní výkyvy a mohou nastoupit ihned, protože náborový proces už absolvovali. Práci přes agenturu v Německu zároveň vyhledávají ti uchazeči, kteří hledají práci jen na přechodnou dobu nebo chtějí snadno vstoupit na trh práce v Německu.
Agenturní zaměstnanci pracují v jakémsi trojúhelníku, na jednom z vrcholů jsou oni sami, na druhém personální agentura a na třetím firma, pro kterou pracují. Pracovní smlouvu uzavírají s personální agenturou, ale pracují pro někoho jiného. To může svádět firmy k tomu, aby se z agenturním zaměstnancům nechovali jako k lidem, ale jako ke kusům, které mohou kdykoli nahradit. Aby se tak nestalo, jsou práva agenturních zaměstnanců v Německu chráněna zákonem.
Zásady práv agenturních zaměstnanců v Německu
Německé právo chrání pracovní podmínky agenturních zaměstnanců a zajišťují spravedlivé pracovní vztahy. Upravují tedy mimo jiné rovné zacházení, tedy to, aby agenturní pracovníci měli na pracovišti stejné podmínky jako mají stálí zaměstnanci firmy. Dále je chrání před diskriminací a poskytují přístup k bezpečným pracovním podmínkám.
Co všechno práva agenturních zaměstnanců v Německu zahrnují?
- Rovnost zacházení – základním principem je, že agenturní zaměstnanec má mít během přidělení do firmy stejné podstatné pracovní podmínky jako srovnatelný kmenový zaměstnanec. Jde například o pracovní dobu, přesčasy, přestávky, odstup mezi směnami a také odměňování. U mzdy ale zákon za určitých podmínek umožňuje odchylky na základě kolektivní smlouvy.
- Ochrana před diskriminací – také agenturní pracovníci jsou chráněni před diskriminací například z důvodu pohlaví, původu, náboženství, věku nebo zdravotního postižení.
- Bezpečnost a zdraví – agentura zůstává zaměstnavatelem a má své povinnosti v oblasti BOZP. Firma, ve které agenturní zaměstnanec skutečně pracuje, ho zároveň musí seznámit s konkrétními riziky daného pracoviště a zajistit bezpečné podmínky pro výkon práce.
- Přístup k firemním zařízením – agenturní pracovníci mají mít za stejných podmínek jako srovnatelní kmenoví zaměstnanci přístup například k závodnímu stravování, firemní dopravě nebo dalším společným zařízením, pokud rozdílné zacházení neodůvodňuje objektivní důvod.
- Odbory – zaměstnanci agentur zůstávají z pohledu zaměstnaneckého zastoupení pracovníky agentury. Pokud má být u zákaznické firmy nasazen déle než tři měsíce, můžou se účastnit volby jejího Betriebsratu. Do Betriebsratu zákaznické firmy ale sami zvoleni být nemůžou.
Pravidla pro zaměstnávání agenturních pracovníků v Německu
Německo nemá jeden zákoník práce, který by upravoval všechna práva zaměstnanců. Pro agenturní pracovníky je nejdůležitější Arbeitnehmerüberlassungsgesetz (AÜG). Vedle něj se uplatňují také obecné pracovněprávní předpisy, například Bürgerliches Gesetzbuch (BGB), Arbeitszeitgesetz (ArbZG), Kündigungsschutzgesetz (KSchG), Arbeitsschutzgesetz (ArbSchG) nebo předpisy o minimální mzdě. Významnou roli mohou hrát také kolektivní smlouvy. Ty mohou některé podmínky agenturních zaměstnanců upravovat odlišně od obecné zákonné úpravy, pokud to zákon dovoluje.
Ochrana před výpovědí
Zaměstnavatelem agenturního pracovníka je personální agentura, nikoli podnik, ve kterém je právě nasazen. To je důležité také při výpovědi. Obecná ochrana podle německého Kündigungsschutzgesetz zpravidla nastupuje po více než šesti měsících nepřetržitého pracovního poměru, pokud se na daný podnik vztahuje zákon o ochraně před výpovědí. U novějších pracovních poměrů se obecně jedná o podniky s více než deseti zaměstnanci, přičemž zaměstnanci na částečné úvazky se při výpočtu započítávají podle zákonných pravidel.
Doba maximálního nasazení zaměstnance agentury v jedné firmě
Obecné pravidlo stanoví, že stejný agenturní zaměstnanec může být ke stejnému zákazníkovi přidělen nejvýše na 18 po sobě jdoucích měsíců. Předchozí přidělení ke stejnému zákazníkovi se do této doby započítávají, pokud mezi jednotlivými nasazeními nebyla přestávka delší než tři měsíce.
Osmnáct měsíců ale neznamená, že zákaznická firma musí zaměstnance automaticky převzít do kmene. Po dosažení maximální povolené doby musí přidělení skončit, pokud pro daný případ neplatí přípustná odlišná úprava například podle kolektivní smlouvy.
Agenturní pracovník má navíc právo být informován o volných pracovních místech u zákaznické firmy. Pokud je u stejného zákazníka nasazen alespoň šest měsíců a písemně nebo jinou textovou formou projeví zájem uzavřít pracovní smlouvu přímo s touto firmou, musí mu firma zpravidla do jednoho měsíce zaslat odůvodněnou odpověď. Ani toto pravidlo ale nezakládá automatický nárok na přijetí.
Pracoviště
Každý zaměstnavatel zajišťuje bezpečné pracoviště. Takové musí splňovat zákonné předpisy BOZP, zaměstnanci pracují s funkčními stroji i nástroji a používají ochranné pomůcky. Každý zaměstnanec vykonává jen takovou práci, která odpovídá jeho kvalifikaci.
Odměna a Equal Pay
Základním principem agenturní práce je rovné zacházení. Agenturní pracovník má mít stejné podstatné pracovní podmínky včetně mzdy jako srovnatelný zaměstnanec zákaznické firmy. U odměňování však existují důležité výjimky. Pokud se na pracovní poměr vztahuje příslušná kolektivní smlouva, může se během prvních devíti měsíců přidělení mzda od Equal Pay odchylovat. Odchylka může za splnění zákonných podmínek trvat i déle. Kolektivní úprava v takovém případě musí zajistit postupné zvyšování mzdy a nejpozději po 15 měsících dosažení odměny, kterou kolektivní smlouva považuje za rovnocennou odměně srovnatelných pracovníků v daném odvětví.
Při posuzování devíti nebo patnácti měsíců se mohou započítávat také předchozí nasazení stejného zaměstnance u stejného zákazníka, pokud mezi nimi nebyla přestávka delší než tři měsíce. Vedle toho platí pro agenturní zaměstnávání vlastní závazná minimální hodinová sazba. Od 1. září 2026 činí 15,33 € brutto za hodinu a od 1. dubna 2027 se zvýší na 15,87 € brutto za hodinu.
Místo výkonu práce
Pracovníci agentur v Německu dostávají k pracovní smlouvě ještě tzv. Einsatzliste, ve kterém najdou informaci o tom, co je místem výkonu práce. Od toho se potom dále odvíjí případný nárok na cestovní výdaje.
Příplatky za přesčas, noc, neděli a svátky
Není správné automaticky předpokládat, že německý zákon přiznává zaměstnanci zákonný procentní příplatek za každý přesčas, neděli nebo státní svátek. Nárok a jeho výše mohou vycházet z pracovní smlouvy, kolektivní smlouvy nebo podnikové dohody. Zvláštní pravidlo platí pro noční práci. Pokud neexistuje příslušná tarifní kompenzace, musí zaměstnavatel nočnímu pracovníkovi poskytnout přiměřený počet placených dnů volna nebo přiměřený příplatek k hrubé mzdě. U agenturních zaměstnanců proto vždy záleží také na tom, která kolektivní smlouva se na jejich pracovní poměr vztahuje.
Pracovní doba
Pro agenturní pracovníky platí stejně jako pro ostatní zaměstnance německý Arbeitszeitgesetz. Základním pravidlem je pracovní doba nejvýše osm hodin za pracovní den. Lze ji prodloužit až na deset hodin, pokud se v zákonem stanoveném vyrovnávacím období průměr opět sníží nejvýše na osm hodin za pracovní den. Proto není úplně přesné říkat, že v Německu jednoduše platí „maximálně 48 hodin týdně“. Také způsob vypořádání přesčasů závisí na pracovní nebo kolektivní smlouvě a dalších okolnostech. Neplatí obecné pravidlo, že každý přesčas musí být automaticky proplacen s příplatkem.
Zkušební doba
Zkušební doba v Německu nevzniká automaticky každým nástupem do zaměstnání. Musí být sjednána. Pokud byla sjednána zkušební doba, může podle obecné zákonné úpravy trvat pro účely zkrácené výpovědní lhůty nejvýše šest měsíců. Během ní lze pracovní poměr zpravidla ukončit s dvoutýdenní výpovědní lhůtou. U agenturní práce je ale nutné zkontrolovat také platnou kolektivní smlouvu, protože tarifní úprava může stanovit odlišné výpovědní lhůty.
Náhrady mzdy agenturních pracovníků v Německu
V pracovním životě každého zaměstnance dojde dříve či později na situaci, kdy budou muset čerpat náhrady mzdy. Na ty mají agenturní zaměstnanci v Německu nárok za těchto situací:
- Náhrada za placenou dovolenou – v Německu neexistuje, aby agenturní zaměstnanec nedostával náhradu mzdy za dny, kdy čerpá řádnou dovolenou. Ročně mají agenturní pracovníci nárok na minimálně 24 dní dovolené při 6denním týdnu, na 20 dní při 5denním. Většina agentur v Německu je ovšem vázána kolektivními smlouvami, které přiznávají zaměstnancům vyšší počet dní dovolené, a sice 25 až 30 dní ročně.
- Pokud zaměstnanci na konci pracovního poměru nestihnou vyčerpat všechny dny dovolené, mají nárok na proplacení zbývajících dní dovolené.
Nárok na čerpání ze zákonného pojištění
Obdobná situace samozřejmě platí i pro případ nemoci. Agenturní zaměstnanci v Německu také odvádějí sociální, zdravotní a důchodové pojištění. To se člení trochu jinak než u nás, v zásadě ale funguje totožně. Pokud jako agenturní zaměstnanci onemocníte, doložíte zaměstnavateli (což je agentura!) neschopenku. Tu vám vystaví i český lékař, pozor ovšem na to, aby taková neschopenka obsahovala všechny náležitosti Německa. Jinak ji nemusí pojišťovna uznat.
Otázky a odpovědi
Co se stane, když pro mě personální agentura v Německu nebude mít práci?
To, že zákaznická firma ukončí vaše nasazení, samo o sobě neznamená konec pracovního poměru s agenturou. Zaměstnavatelem je stále personální agentura. Agentura se zpravidla pokusí najít zaměstnanci jiné odpovídající nasazení. Pokud pro něj dočasně práci nemá, nemůže na zaměstnance jednoduše přenést podnikatelské riziko tím, že mu za tuto dobu přestane platit mzdu. Zákonné právo agenturního pracovníka na odměnu při prodlení zaměstnavatele s přidělením práce nelze běžnou pracovní smlouvou zrušit nebo omezit.
To samozřejmě neznamená, že pracovní poměr nemůže být nikdy ukončen. Agentura může za splnění zákonných podmínek dát zaměstnanci výpověď. Samotný konec jednoho konkrétního nasazení ale automaticky pracovní poměr s agenturou neukončuje.
Mám povinnost přijmout jakoukoli práci, kterou mi agentura nabídne?
Neplatí ani to, že zaměstnanec musí přijmout úplně jakoukoli práci, ani to, že může každé nové nasazení bez následků odmítnout. Rozhodující je především pracovní smlouva a rozsah práce, ke které se zaměstnanec zavázal. Pokud agentura nabídne práci, která odpovídá sjednanému druhu práce a dalším smluvním podmínkám a pokyn zaměstnavatele je oprávněný, může bezdůvodné odmítnutí představovat porušení pracovních povinností.
Jestliže však nabízená práce neodpovídá pracovní smlouvě nebo existuje jiný oprávněný důvod k odmítnutí, je situace jiná. Při pochybnostech je proto vhodné nejprve zkontrolovat pracovní smlouvu a podmínky konkrétního nasazení.

































