Publikováno: 31. července 2025 – Při psaní životopisu máme všichni stejný cíl: prezentovat se v co nejlepším světle. Koneckonců chceme ve velkém množství konkurence vyniknout a zaujmout potenciálního zaměstnavatele. Co se ale stane, když naše vzdělání a profesní zkušenosti úplně neodpovídají požadavkům na danou pozici? Je přijatelné si životopis trochu přikrášlit? A kde se takové neškodné úpravy životopisů mění ve lži a podvod?
Možná si ještě vzpomenete na kauzu 90. let, kdy bývalý místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Jan Kalvoda užíval titul doktora práv, ačkoli jej nikdy nezískal. Tahle aféra ho stála funkci i místo na politické scéně. Lhaní v životopise je přitom častější, než byste si mysleli. V drtivé většině případů sice nejde o tak dramatické lži jako je padělání dokladu o vzdělání, ovšem i přehánění je poměrně běžná praxe.
Lhaní v životopise není neškodné přikrášlení pravdy
Jaký je ale rozdíl mezi tím, kdy ve svém životopisu trochu přibarvíte skutečnost, a tím, kdy už vyloženě lžete? Kdy je nějaké přehánění ještě povoleno a kdy už za něj hrozí vyhazov? Zkušený personalista dobře ví, že v zájmu vlastní sebepropagace o sobě uchazeči píšou v tom nejlepším světle, v jakém dovedou. Dokáží také velmi rychle rozpoznat, kdy jste se od skutečnosti příliš neodchýlili, ale i to, kdy kandidáti vyloženě podvádějí.
Co ještě do můžete životopisu napsat a co už zavání průšvihem?
Dejme tomu, že se ucházíte o místo projektového manažera v nové firmě. Nikdy jste sice neuzavřeli pracovní smlouvu, která by vás pověřovala k výkonu takové práce, nicméně jste byli na čas formálně pověřeni zástupem na této pozici za dlouhodobě nemocného kolegu. To znamená, že jste po tuto dobu vykonávali tuto činnost ve stanoveném rozsahu, s určitou formou zodpovědnosti, na úkolech, na kterých jste si už nějakou praxi osvojili. V takovém případě můžete ve svém životopise s klidným svědomím uvést, že máte pracovní zkušenosti na pozici projektového manažera.
O lež by šlo totiž pouze v případě, že jste se takové pozici nikdy ani z rychlíku nepřiblížili, ale přesto ji ve výběrovém řízení zmíníte. Ostatně takovou lež odhalí pár dobře mířených otázek, ze kterých náborář už při pohovoru pozná, že se nejedná o pouhé přikrášlení vašich dovedností, ale o opravdovou mystifikaci. Nepoctivý kandidát totiž nebude umět na takové otázky uspokojivě odpovědět nebo se ocitne v záplavě rozporů.
Jak potenciální zaměstnavatel odhalí lži ve vašem CV?
Náboráři jsou mimo jiného proškoleni i k tomu, aby dokázali rozpoznat nesrovnalosti, kterými jste se snažili zaplnit životopis, a mají k tomu celou řadu nástrojů. Můžou si třeba zjistit reference o vás, o vaší kvalifikaci, obrátí se na personální oddělení vašeho bývalého zaměstnavatele nebo na vlastní síť kontaktů. A co všechno přeženete a personalista neodhalí, to spolehlivě vytáhne na světlo světa zkušebka.
Ti, kdo ve výčtu svých dovedností lžou, často spoléhají na to, že zvlášť malé firmy nemají tak účinné páky na odhalení přikrášlování kvalifikace či zkušeností kandidáta nebo nemají čas na obvolávání bývalých zaměstnavatelů všech uchazečů. Nikdy ale nevíte, kolik času firma věnuje právě vašemu CV. Obzvlášť v případě, kdy společnost nedělá pohovory sama, ale najímá pro tento účel služeb personální agentury. Personalisté v agentuře jsou totiž placeni za to, že před uzavřením pracovní smlouvy kandidáty pořádně proklepnou a případné nepravdy v jeho životopise odhalí.
Jak v životopisech nelhat, a přesto zamaskovat nedostatky?
Někdy nás inzerovaná pozice zaujme natolik, že už se na tomto postu vidíme. A když nejsme v některých požadavcích nejsilnější v kramflecích, máme tendence trochu přehánět, abychom se potenciálnímu zaměstnavateli zalíbili a dostali šanci blýsknout se u osobního pohovoru. Přehánět dokážeme dvěma způsoby: Buď si trochu přibarvíme skutečnost, abychom naťukli personalistu, který se naším životopisem bude probírat, nebo si naše skills úplně vymyslíme. Cesta k osobnímu setkání s personalistou nebo dokonce k vysněnému pracovnímu místu ale může vést i čestnější cestou postavenou na pravdě. Jak na to?
1. Mezery v životopisu
Ekonomicky aktivní jsme v životě asi 45 let. To je dost dlouhá doba, a tedy i dost malá pravděpodobnost, že nám tuhle naši profesní cestu nic nepřekazí. Dlouhá nemoc, narození dítěte, nezaměstnanost, to se zkrátka v životě stává takřka všem. A přestože personalisté to dobře vědí, uchazeči mají pocit, že takovou skutečnost přiznat nemohou.
Než se pustíte do vymýšlení toho, čím takovou mezeru zaplácnout, zamyslete se nad tím, čím vám byla tahle doba přínosem. Byli jste nějakou dobu v zahraničí? Tak to jste se nejspíš zdokonalili v cizím jazyce. Zkuste tuhle dobu popsat jako studijní jazykový pobyt. Máte za sebou několik měsíců na úřadu práce a řadu neúspěšných pohovorů? I tohle se dá prodat. Třeba jako období hledání příležitosti pro kariérní změnu nebo směru, jakým se má váš život dál ubírat. Není nutné lhát, stačí vědět, jak to hezky zabalit.
2. Přehánění o jazykových schopnostech
Ze zkušeností víme, že kandidáti mají spíše tendence své jazykové dovednosti podceňovat, přesto existují tací, kteří si neváhají trochu pomoci. Podle jedné z urban legend se jeden nejmenovaný muž ucházel o zaměstnání ve firmě, která má svou mateřskou společnost ve Švédsku. Měl ale pocit, že nemá co nabídnout, a tak do jazykových schopností napsal, že umí švédsky, a to i když to nebyl žádný z požadavků, protože firemním jazykem byla angličtina. Na pohovoru uspěl, ne kvůli švédštině, ale kvůli jeho dovednostem a zkušenostem.
Po nějakém čase se do Čech vydala delegace ze švédské centrály. Mezi nimi byl i nováček, který se s angličtinou teprve sžíval, a tak někoho napadlo dát mu k ruce jako tlumočníka právě kolegu, který přeci umí švédsky. Jak to dopadlo? Přestože byla firma s jeho výkonem doposud spokojená, dostal nemilosrdně vyhazov. Za to, že lhal ve svém CV. Protože vedení už mu nedokázalo věřit. Když lhal o tom, že umí švédsky, v čem dalším jim ještě mohl lhát?
3. Úplné vynechání některých pracovních zkušeností
Jeden moudrý člověk kdysi prohlásil, že známkou vyzrálosti člověka je jeho ochota měnit s věkem životní názory a postoje. Když si k tomu přičteme všechna období životních změn, krizí středního věku, za které tak úplně nemůžeme, a nutnost platit složenky, je jasné, že v CV zkušených pracovníků najdeme i taková předchozí zaměstnání, která bychom od něj vůbec nečekali. Co ale když takový zkušený projektový manažer, když už o něm byla řeč, uvede, že pracoval za barem? Nebo zdravotní sestra s patnáctiletou praxí, která dva roky prodávala pojištění? Má smysl tam takové věci psát?
Náboráři se obecně shodují, abyste do výčtu svých pracovních zkušeností uváděli jen takové, které s vypsanou pozicí souvisejí. To proto, že nad vaším životopisem stráví jen pár desítek sekund a potřebují se rychle zorientovat, co vlastně umíte. Ale co s tím zbytkem, který s danou profesí nesouvisí, ale který by vám jinak vytvořil díru ve vaší kariéře? Doporučení je jednoduché. Na závěr výčtu dosavadních pracovních zkušeností uveďte jeden odstavec, ve kterém stručně shrnete všechno, co jste dělali.
Nebylo by lepší pracovní úlety nebo krátkodobé brigády vůbec nepsat? Nebylo. Přestože by se v takovém případě nejednalo o žádnou dramatickou lež, taková kamufláž by vás mohla stát příležitost. Nikdy totiž nevíte, co potenciální zaměstnavatel doopravdy hledá. Možná právě práce animátora v hotelovém resortu v sobě skrývá potenciál, který vám v kariéře může významně pomoci. Nebojte se proto napsat všechno, s čím máte zkušenosti.
Lži posvěcené zákonem
Našli bychom přesto situace či otázky, na které nemusíte vůbec odpovídat podle pravdy. A toto lhaní máte dokonce posvěcené zákonem. Existují totiž otázky, na které se vás manažeři či HR vůbec ptát nesmějí, a kdyby se přesto zeptali, vy nemáte žádnou povinnost odpovídat. Které to jsou?
- Otázky týkající se politických názorů nebo náboženského vyznání, členství v politické straně, ve sdruženích a tak dále. Výjimkou je pouze situace, kdy se ucházíte o místo přímo pro konkrétní politickou stranu nebo církevní organizaci. Křesťany by možná zajímalo, že fandíte islámu, a je zcela legitimní, když se na to zeptají.
- Všechno kolem dětí a rodinného stavu, touhy po dětech, sexuální orientace a podobně.
- Otázky na těhotenství. V tomhle případě dokonce můžete úmyslně lhát a nebude to na vás mít žádný právní dopad.
- Váš zdravotní stav. Jediné, co byste měli uvést, jsou diagnózy, které by mohly představovat riziko pro vaše kolegy. Pokud firma vyžaduje lékařské potvrzení, jeho obsahem by měla být pouze informace, zda jste pro danou pozici vhodní, nikoli výčet nemocí, kterými trpíte.
- Pokud nemáte čistý trestní rejstřík, nikdo nemá právo šťourat se v podrobnostech. Výjimkou jsou jen situace, kdy existuje souvislost mezi pozicí a spáchaným trestným činem. Když jako účetní vytunelujete společnost, nejspíš už nikdy nedostanete přístup ke správě firemních financí.
Jak vidno, nic není jen černobílé a ani lhaní není někdy úplně od věci. Ovšem sklouzněte k němu raději jenom tehdy, když to máte dovolené. Na všechny ostatní případy aplikujte pouze pravdu. V životě, i v tom pracovním, s ní dojdete dál.
FAQ
Co se stane, když si budete v CV vyloženě vymýšlet?
Pořekadlo o tom, že lež má krátké nohy, jistě znáte. Se lží tedy daleko nedojdete. Když se takovou lež podaří odhalit už během výběrového řízení, spolehlivě vás to vyškrtne ze seznamu vhodných uchazečů. Když se na ni přijde až po podpisu pracovní smlouvy, hrozí vám zase její rozvázání ze strany zaměstnavatele. A když se lež týká třeba padělání dokladu o vzdělání, to už se dopouštíte trestného činu a může to zajímat příslušné státní orgány.
Lžou lidé v životopisech?
Jistě, není to nic neobvyklého a svým způsobem se to dá i pochopit, zvlášť když jsou jejich autoři již zoufalí z neúspěšného hledání práce. A o čem si tak nejvíc vymýšlejí? Podle průzkumů nejčastěji o tom, že mluví plynule anglicky a že umí pracovat s Excelem.
Neměl by HR manažer vymýšlení odhalit?
Ano, a také odhaluje, ovšem hlavně ty, které jsou do očí bijící nebo u kterých se sami prozradíte během osobního setkání na personálním. Některé výmysly jsou ale tak sofistikované, že se na ně nepřijde. Nebo ne hned.
Jak personalista pozná, že kandidát lže?
Šikovně položenými otázkami, například. Když se začnete zamotávat do svých odpovědí, protiřečíte si nebo neumíte odpovědět, je jasné, že tady něco nehraje. Může si také na pomoc zavolat do vašeho předchozího zaměstnání a ověřit si, jestli to, co o sobě tvrdíte, je pravda. Také pozor na sociální sítě, z toho, co a jak o sobě píšete na internetu, se dá také mnoho vyčíst.
Zdroj: Stepstone