Publikováno: 30. září 2025 – Ukončení smlouvy či výpověď z pracovního poměru v Německu jsou jedněmi z nejcitlivějších otázek v pracovním životě každého z nás. Na jednu stranu ukončují náš pracovní poměr, a někdy to není z naší hlavy, na stranu druhou je otázka výpovědi přísně regulovaná zákonem, jinak je taková výpověď neplatná.
V německém právu najdeme několik druhů ukončení vašeho pracovního poměru. Kromě řádného ukončení s výpovědní lhůtou existuje i mimořádné ukončení bez výpovědní lhůty, tedy okamžitě. Ne všichni ale mohou výpověď v Německu od zaměstnavatele dostat, protože se na ně vztahuje zvláštní ochrana ze zákona. Mít přehled o všech ustanoveních zákona na ochranu před výpovědí i pracovního zákona tak znamená nejenom bezproblémově ukončit pracovní poměr, ale i předejít nákladným sporům.
V tomto článku vám poskytneme komplexní přehled právního základu, který se v Německu liší od toho českého, ukážeme vám, jak se počítá výpovědní lhůta a jaká jsou vaše práva i povinnosti, když vás pracovní poměr v Německu nadejde svému konci.
Co vůbec znamená ukončení pracovního poměru v Německu?
V běžné mluvě se setkáváme s pojmy jako ukončení pracovního poměru nebo výpověď. Přestože je obecně používáme k tomu, abychom vyjádřili, že v práci končíme, jejich význam se ve skutečnosti trochu liší.
Ukončení pracovního poměru v Německu
Tento pojem je obecný a označuje jakýkoli způsob, jakým může pracovní poměr skončit. Kromě výpovědi sem spadají i dohoda o ukončení pracovního poměru, okamžité zrušení pracovní poměru, zrušení ve zkušební době, uplynutí sjednané doby či úmrtí zaměstnance.
Výpověď z pracovního poměru v Německu
Výpověď je z právního hlediska jednostranné ukončení smlouvy. To znamená, že pro její platnost není potřeba podpis druhé strany. Výpověď z pracovního poměru v Německu můžete dostat od svého zaměstnavatele, můžete ji také sami podat, a tímto okamžikem počíná běžet minimální výpovědní lhůta bez ohledu na to, zda s výpovědí souhlasíte či nikoli.
V německém pracovním právu rozlišujeme také podle strany, od které výpověď pochází. Výpověď ze strany zaměstnance se v němčině nazývá Eigenkündigung (v překladu vlastní výpověď) a jde o dobrovolné rozvázání pracovního poměru. Výpověď od zaměstnavatele se nazývá Fremdkündigung a na vaší vůli v tomto případě bohužel nezáleží.
Kromě toho existují dva hlavní typy. Nejběžnější formou je řádné ukončení prac. poměru (řádná výpověď) a váže se na něj výpovědní lhůta, která je stanovená buď zákonem, nebo se na ní obě strany smluvně dohodnou. Řádně mohou pracovní poměr ukončit zaměstnavatel i zaměstnanec, řídí se přitom ustanovením § 622 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch, zkr. BGB).
Mimořádné ukončení je oproti tomu vždy bez výpovědní lhůty. Je povolené pouze tehdy, existuje-li k tomu závažný důvod, který znemožňuje pokračování pracovního poměru až do konce běžné výpovědní doby. Aby bylo možné pracovní poměr ukončit tímto způsobem, je součástí výpovědi odůvodnění a zároveň musí být výpověď podána do dvou týdnů od zjištění důvodu ukončení. Výpověď bez lhůty může podat nejen zaměstnavatel, ale i zaměstnanec a jedná se o tzv. okamžitou výpověď.
Zvláštním případem je výpověď se změnou podmínek. Na jednu stranu ukončuje stávající pracovní smlouvu, zároveň ale obsahuje nabídku nové smlouvy s upravenými podmínkami, například při změně pracovního místa. I v tomto případě mohou takovou výpověď se změnou podmínek podat nejen zaměstnavatelé, ale i zaměstnanci, kteří dostávají novou pracovní smlouvu.
Zákonné výpovědní lhůty v Německu
Výpovědní lhůta nebo též výpovědní doba označuje dobu, která uplyne mezi oznámením o ukončení pracovního poměru a posledním dnem zaměstnance ve stávající pracovní pozici. Není-li v kolektivní smlouvě nebo individuální pracovní smlouvě uvedeno jinak, platí zákonná výpovědní doba. Pozor, výpovědní doby se vztahují jen na pracovní poměry s výpovědní dobou se vztahuje jen na smlouvy uzavřené na dobu neurčitou!
Zatímco zaměstnanec nastoupí na výpovědní lhůtu, jeho pracovní podmínky zůstávají stejné a nijak se nemění. Beze změny zůstává nejen minimální mzda, kterou má zaměstnanec stanovenou v pracovní smlouvě, ale i úprava pracovní doby, stávající pracovní pozice, náplň práce a další ujednání dle smlouvy.
Zaměstnanec ve zkušební době (zpravidla prvních 6 měsíců) může ukončit pracovní poměr s výpovědní dobou 2 týdny s účinností od kteréhokoli dne. Bezprostředně po uplynutí zkušební doby dostávají zaměstnanci 4týdenní výpovědní dobu s účinností od 15. dne nebo od konce kalendářního měsíce. Pozor, 4 týdny není to samé co měsíc! Je to přesně 28 dní (tedy ne 30 dní, jak se někdy mylně uvádí).
Čím déle pracovní poměr zaměstnance trvá, tím delší jsou výpovědní doby (viz tabulka níže). Toto postupné prodlužování slouží k ochraně dlouhodobě zaměstnaných lidí, jde o formu určité loajality a zároveň poskytuje více času na nalezení nového uplatnění na trhu práce, což bývá vzhledem k věku, vazbám a specializaci často problém.
Zákonem stanovené lhůty je možné v Německu kolektivní nebo individuální pracovní smlouvou prodloužit, ale nikdy ne zkrátit. Zkrácení je možné pouze ve výjimečných případech, například při práci na dobu určitou. Individuální úpravy je také možno sjednat v případě, že se mezi stranami uzavře dohoda o ukončení pracovního poměru. Taková výpovědní lhůta pak může být libovolně dlouhá, pokud s ní obě strany souhlasí.
Jak se liší výpovědní lhůty v Německu pro zaměstnance a pro zaměstnavatele?
Jak jsme psali v předchozí kapitole, výpovědní doby se tím prodlužují, čím déle zaměstnanec na své pracovní pozici setrvává. Zatímco po jednom roce na pracovišti musí zaměstnanec dodržet výpovědní dobu 4 týdny, po 15 letech už je to 6 měsíců. Tyhle lhůty ale platí pouze tehdy, kdy pracovní smlouvu zaměstnanci vypoví zaměstnavatel.
Pokud výpověď z pracovního poměru v Německu podají zaměstnanci, mají to o poznání lehčí a po zkušební době mohou pracovní poměr ukončit se 4týdenní výpovědní lhůtou k 15. nebo poslednímu dni v měsíci. Tahle výpovědní doba je vždycky stejná bez ohledu délku pracovního poměru. Jedinou výjimkou je zkušební doba, kdy platí 2týdenní výpovědní lhůta.
Zákonné výpovědní doby pro zaměstnavatele podle § 622 německého občanského zákoníku (BGB)
Délka trvání pracovního poměru | Výpovědní lhůta |
do 6 měsíců | 2 týdny k jakémukoli datu |
6 měsíců až 2 roky | 4 týdny k 15. nebo poslednímu dni v měsíci |
od 2 let | 1 měsíc ke konci kalendářního měsíce |
od 5 let | 2 měsíce ke konci kalendářního měsíce |
od 8 let | 3 měsíce ke konci kalendářního měsíce |
od 10 let | 4 měsíce ke konci kalendářního měsíce |
od 12 let | 5 měsíců ke konci kalendářního měsíce |
od 15 let | 6 měsíců ke konci kalendářního měsíce |
od 18 let | 7 měsíců ke konci kalendářního měsíce |
Výpovědní lhůta se začíná počítat dnem následujícím po dni, kdy byla druhé straně doručena. Den samotného doručení se tedy pro výpočet lhůty nepočítá.
Odlišnosti během zkušební doby a ve zvláštních pracovních vztazích
Ne každý pracovní poměr v Německu se řídí standardními výpovědními lhůtami. Během zkušební doby (německé právo umožňuje sjednat zkušební dobu až na 6 měsíců), může kterákoli ze stran dát výpověď s 2týdenní lhůtou s účinností od kteréhokoli dne a není třeba udávat důvod výpovědi. Jedinou náležitostí je, aby pracovní smlouva zaměstnance obsahovala ujednání o zkušební době.
Také pracovní smlouva na dobu určitou má v Německu svá vlastní pravidla. Pracovní poměr skončí v tomto případě vždy jen na konci sjednané doby trvání pracovního poměru. Zaměstnanec může podat klasickou výpověď jedině tehdy, kdy je to výslovně uvedeno v pracovní smlouvě, pokud není, pracovní poměr trvá až do data uvedeného v pracovní nebo kolektivní smlouvě. Ovšem mimořádné ukončení pracovní smlouvy je možné bez omezení.
Důležitou oblastí jsou také pracovněprávní vztahy se zvláštní ochranou před propuštěním. Patří mezi ně mimo jiné:
- Ženy během těhotenství a do 4 měsíců po porodu – jejich ochrana před ztrátou zaměstnání vychází ze zákona o ochraně mateřství (Mutterschutzgesetz, MuSchG).
- Zaměstnanci na rodičovské dovolené.
- Zaměstnanci s těžkým zdravotním postižením.
- Členové rady zaměstnanců nebo zástupci mládeže a stážistů.
Všechny osoby spadající do režimu zvláštní ochrany před propuštěním je možné propustit jen za mimořádných okolností a se souhlasem úřadu. Zpravidla není možné takové zaměstnance propustit pro nadbytečnost, ale je možné jej propustit, pokud se dopustí zvlášť závažného porušení pracovních smlouvy či jiných zákonů.
Výpověď během pracovní neschopnosti
Pracovní neschopnost není v Německu překážkou pro výpověď ze strany zaměstnavatele. Výpověď tedy může být zaměstnanci doručena i během trvání pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel však musí prokázat důvody pro výpověď v době pracovní neschopnosti. Důvody mohou být osobní (například dlouhodobá nemoc či častá absence, která vážně narušuje provoz a není naděje na zlepšení), provozní (rušení pracovní pozice například) nebo výpověď z důvodu chování zaměstnance. Samotná pracovní neschopnost jako důvod pro výpověď rozhodně nestačí a pokud ji dostanete, pravděpodobně bude zajímat pracovní soud v Německu.
Co všechno musí v Německu obsahovat výpověď, aby byla platná?
Za neplatnou se v Německu považuje výpověď, která nesplňuje formální požadavky. Výpověď v Německu musí být vždy písemná a na papíře, e-mailové, textové nebo faxové zprávy nestačí. V písemné výpovědi v Německu musí být vždy uvedeno:
- celé jméno a adresa zaměstnance i zaměstnavatele,
- jasně formulované slovo „výpověď“ nebo „ukončení“ alespoň jednou v textu výpovědi,
- identifikace pracovní smlouvy, které se výpověď týkám
- datum, ke kterému má pracovní smlouva skončit,
- uvedení, zda je o řádné nebo okamžité ukončení, případně zda jde o konec pracovního poměru dohodou,
- originál vlastnoručního podpisu osoby, která výpověď podává (nelze tedy předávat kopii).
Pokud výpověď některé z náležitostí neobsahuje, považuje se za neplatnou. Takovou výpovědí nedošlo ke zrušení pracovního poměru a na obě strany se nadále vztahují všechna práva a povinnosti plynoucí z pracovní smlouvy.
Nejdůležitější náležitosti platné výpovědi v Německu v kostce
- Výpověď je písemná,
- obsahuje vlastnoruční podpis,
- výslovně deklaruje slovo „výpověď“ nebo „ukončení“,
- identifikuje nezaměnitelně smluvní strany.
Nejčastější chyby při výpovědi z práce v Německu
- Obsahuje nesprávné (špatně vypočítané) datum ukončení poměru – v tomto případě není neplatná celá výpověď, pouze uvedené datum, ke kterému poměr končí. Ve výpovědi je lepší uvést obecnější termíny, jako je „k nejbližšímu možného termínu“.
- Nedodržená zákonná výpovědní lhůta.
- Jiná forma než písemná na papíře.
- Absence podpisu oprávněné osoby.
- Výpověď ze strany zaměstnavatele bez vyjádření rady zaměstnanců, pokud je k takové výpovědi vyjádření rady zaměstnanců potřeba – obvykle je to v podnicích, které mají zvolenou radu zaměstnanců
- Náhodný výběr propuštěných zaměstnanců bez předchozího sociálního šetření – při práci v Německu není možné dát zaměstnanci výpověď náhodně bez toho, aniž by zohlednil sociální status zaměstnanců (věk, vyživovací povinnosti, jak dlouho trvá jejich prac. poměr a podobně).
Výpověď z pracovního poměru bez výpovědní lhůty v Německu
Výpověď z pracovního poměru bez výpovědní lhůty je podle německého pracovního práva výjimkou. Umožňuje však ukončit takové pracovní poměry, u kterých existuje zvlášť závažný důvod, který znemožňuje kterékoli ze stran pokračování v pracovním poměru.
Rozvázat pracovní poměr může zaměstnavatel bez výpovědní lhůty nejčastěji v těchto případech:
- Krádež nebo zpronevěra,
- trvalé odmítání pracovních úkolů,
- hrubá urážka zaměstnavatele nebo kolegů,
- fyzické a sexuálně motivované útoky,
- hrubé porušení firemních předpisů.
Aby byla mimořádná výpověď účinná, je lhůta pro podání výpovědi nejpozději do 2 týdnů ode dne, kdy se strana ukončující pracovní poměr o důvodu výpovědi dozvěděla. V některých případech je nutné, aby mimořádné výpovědi předcházel vytýkací dopis nebo varování, které by druhou stranu upozornilo, že její jednání už přechází hranice a může mít pracovněprávní důsledky. Varování však není třeba v případech zvlášť závažného porušení, jako je trestný čin.
Protože mimořádná výpověď musí v Německu obsahovat důvod, který se zpravidla později dozví i pracovní úřad, případně nový zaměstnavatel, přistupují smluvní strany raději k ukončení pracovního poměru dohodou.
Vzor výpovědi v němčině
Vorname Name
Straße und Hausnummer
PLZ Ort
An
Name des Unternehmens
Personalabteilung / Ansprechpartner
Straße und Hausnummer
PLZ Ort
Ort, Datum
Kündigung Arbeitsvertrag
Sehr geehrte/r [Name],
hiermit kündige ich meinen bestehenden Arbeitsvertrag, geschlossen am [Datum des Arbeitsvertrags], ordentlich und fristgerecht zum [Datum], hilfsweise zum nächstmöglichen Termin.
Ich bitte Sie, mir den Erhalt dieser Kündigung schriftlich zu bestätigen und mir ein qualifiziertes Arbeitszeugnis auszustellen.
Mit freundlichen Grüßen
[Unterschrift]
Jaká jsou práva zaměstnanců po skončení pracovního poměru?
Ukončením pracovního poměru rozhodně nezanikají všechna práva ani povinnosti. Zaměstnavatel je například povinen proplatit zbývající zákonný nárok na dovolenou, přesčasy a pracovní neschopnosti (nemocenské), nezaúčtované výdaje a další, v některých případech i nárok na odstupné.
V Německu neexistuje pracovní právo v takové podobě, které zaměstnanci garantuje právo na odstupné. Můžou ho ale smluvní strany dohodnout v případě propuštění z provozních důvodů nebo v rámci sociálního odškodnění. Výše odstupného v Německu často zakládá na obecném pravidle „polovina hrubého měsíčního platu za každý rok zaměstnání“.
Zaměstnanci by se do 3 dnů poté, co uplyne výpovědní lhůta v Německu, měli zaregistrovat na úřadu práce a požádat o podporu v nezaměstnanosti. Nárok na podporu má v Německu zpravidla každý, kdo v předchozích 30 měsících alespoň 12 měsíců odváděl pojištění pro případ v nezaměstnanosti. Úřad práce rozhodně navštivte vždy při ukončení předchozího pracovního poměru, pokud plynule nenavazujete nástupem na nové pracovní místo.