Publikováno: 3. března 2022 – Význam žen ve společnosti si každoročně 8. března připomínáme oslavou Mezinárodního dne žen. V některých zemích je dokonce MDŽ uznán státním svátkem. S podivem je, že to ale není v západní Evropě, jak by se mohlo vzhledem k postavení žen zdát. Až na výjimky se MDŽ jako státní svátek slaví na východě, v Asii a v Africe, zkrátka tam, kde bychom to vzhledem k postavení žen ve společnosti nečekali. V Evropě se s Mezinárodním dnem žen jako státním svátkem setkáme v Rusku, na Ukrajině či v Srbsku, na západě pak ve spolkové zemi Berlín a od příštího roku snad i v Meklenbursku – Předním Pomořansku.
Motto MDŽ pro rok 2022 vyzdvihuje přínos žen v boji proti změnám klimatu
Mezinárodní den žen má každoročně připomínat rovnoprávnost a spravedlnost mezi muži a ženami. Každoročně se k MDŽ váže jiné motto, v roce 2022 jím je „Genderová rovnost dnes pro udržitelný zítřek.“ Toto motto má vyjadřovat uznání přínosu žen a dívek celého světa, které usilují o přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění jejích dopadů na biosféru. K dosažení skutečné rovnosti a spravedlnosti mezi pohlavími ale stále zbývá ještě dlouhá cesta.
České a německé ženy stále žijí ve společnosti plné předsudků
I v roce 2022 existuje v západních civilizacích genderová nerovnost mezi muži a ženami. Podle studie OSN chová i po několika desetiletích genderové politiky předsudky vůči ženám naprostá většina lidí. 28 procent dotazovaných respondentů z celkem 75 zemí světa si dokonce myslí, že je v pořádku, aby muž bil svou ženu. Naopak mezi země s nejnižším počtem lidí s předsudky jsou Andorra, Švédsko, Nizozemsko, Norsko a Nový Zéland. Česko a Německo si ve statistice předsudků vede pouze průměrně, to znamená, že ženy v našich zeměpisných šířkách stále nejsou společensky vnímány se stejnou důležitostí, jako muži. Snahy o genderovou vyváženost však naštěstí nepolevují.
Česká republika je v rovnosti žen na trhu práce na posledních místech v celé Unii
Česká republika ve srovnání s ostatními členskými státy EU s rovností žen zaostává. V roce 2021 obsadila Česká republika 22. místo z celkem 27 zemí Evropské unie. Nejhoršího výsledku dosahuje ČR v oblasti zastoupení žen v rozhodovacích funkcích, to znamená, že ve vedení firem a státních organizací máme stále příliš málo zástupkyň ženského pohlaví. Do budoucna se ale počítá se zlepšením postavení žen ve vedení firem, jak je uvedeno v aktuální vládní Strategii rovnosti žen a mužů na léta 2021 – 2030, ačkoli současná vláda ve svém programovém prohlášení se zlepšením postavení žen v české společnosti nijak nepočítala.
České ženy si stěžují na absenci částečných úvazků nebo kratší pracovní doby
Ženy v Česku jsou často nuceny volit mezi péčí o rodinu a kariérou. V praxi to znamená, že ženy nezřídka odmítají zajímavé pracovní příležitosti proto, že pracovní doba je příliš dlouhá a zaměstnavatel ženám neumožní vykonávat práci ve zkráceném úvazku nebo na částečný home office. Pokud nemají podporu rodiny, třeba proto, že partner i rodiče pracují, uchylují se ženy spíše k jiným formám úvazků, typicky dohod o pracovní činnosti nebo brigády, které jsou časově výhodnější, ale méně výhodné z hlediska příjmů, a tedy i zajištění v důchodu nebo při nemoci. České ženy proto požadují více zkrácených úvazků, sdílených míst nebo možnost home office. A pokud je nenajdou v Česku, jsou ochotné kvůli nim dojíždět do Německa nebo Rakouska, kde si kromě zajímavé mzdy přijdou i na další výhody práce v zahraničí.
Němky mají výrazně lepší pracovní podmínky než Češky
Oproti tomu v Německu zaznamenáváme třetí nejvyšší míru zaměstnanosti žen v Evropské unii. Práci v Německu našly 3 ze 4 žen. Míra zaměstnanosti žen v Německu v posledních letech výrazně vzrostla, zatímco v roce 2008 bylo zaměstnáno 68 procent žen, v roce 2018 už to bylo 74 procent. Téměř polovina zaměstnaných žen ale pracovala na částečný úvazek. Co nám tento údaj říká? Rozhodně za tím nehledejme informaci, že by ženy nemohly najít práci nebo dokonce vůbec nechtěly pracovat. Z uvedených čísel vyplývá, že ženy stále musí hledat rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem. Jsou to právě ženy, na kterých leží péče o domácnost a rodinu. Práce v Německu na zkrácený úvazek kompenzuje příliš krátkou otvírací dobu školek a škol, německé matky mají nárok na zkrácenou pracovní dobu za stejných podmínek, jako jejich kolegové bez závazků.
Ženy mnoha kultur ve světě stále čekají na skutečnou rovnost
Zatímco Česko a Německo řeší způsob, jak umožnit ženám pečovat o rodinu i kariérně se rozvíjet, jinde ve světě ženy stále ještě bojují za to, aby byly vůbec uznány jako platné členky společnosti. Příležitost oslav Mezinárodního den žen využívají ženy především jako možnost připomenout světu ovládanému mužskou optikou, že i ženy mají svá práva. V mnoha kulturách je postavení žen ve srovnání se západním světem tristní. To, co Evropanky nebo Američanky považují za samozřejmost, je na mnoha místech světa stále nemyslitelnou fantazií.
Argentinské ženy se zhlédly v Evitě, zlepšení se ale dostavuje po malých krůčcích
Argentina je jednou ze zemí, kde se MDŽ slaví od samotného počátku. Zatímco v minulosti argentinské ženy dostávaly k MDŽ květiny nebo drobné dárky, v posledních letech využívají tohoto dne k bojům za rovnoprávnost, za sociální změnu i spravedlivou mzdu. V posledních letech intenzivně požadovaly novelu zákona, který by umožnil legální potrat. A dočkaly se. Od března roku 2020 tak argentinské ženy smějí svobodně rozhodovat o svém těle a budoucnosti při nechtěném otěhotnění. Změny v postavení žen v Argentině jsou ale nadále nesystematické a nedostačující: na jednu stranu stoupá počet politicky aktivních žen, na druhou ale až dvě třetiny obyvatelek trápí bezpráví, diskriminace i násilí.
Čína zrušila politiku jednoho dítěte
Čína je zemí, kterou máme zafixovanou jako zemi s politikou jednoho dítěte. A to ještě ideálně mužského pohlaví. Limitování rodin jedním dítětem bylo v Číně uplatňováno v letech 1975 až 2015, v posledních letech se od tohoto modelu (naštěstí) upustilo. Na jednu stranu Čína upírala ženám právo na více dětí, na druhou už od roku 1949 slaví MDŽ jako státní svátek, darem k němu ženy dostávají půldenní volno. O den dříve, 7. března, pak v Číně oslavují mladá děvčata. Oficiálně se tomuto dni říká Den dívek a jeho hlavním posláním je poukázat na skvělé výsledky čínských studentek a žákyň. Pravdou ale je, že čínské ženy si na politiku jednoho dítěte zvykly natolik, že po velkých rodinách už netouží a půldenní volno k oslavě MDŽ také nevyužívají.
Ženy ze Saudské Arábie konečně smějí od roku 2019 cestovat bez souhlasu mužů
Zajímavý vývoj má podstata ženského bytí v Saudské Arábii. Zde se MDŽ slaví již mezi 1. a 3. únorem, a to poměrně velkolepě: v tyto dny se totiž konají diskuze zaměřené na ženská práva. Ptáte se, co je na tom tak velkolepého? I v 21. století je totiž Saudská Arábie zemí, kde se se ženami ve veřejném životě příliš nepočítá. Nesmí třeba vlastnit bankovní účet, podnikat, ba dokonce ani podstoupit plánovaný chirurgický zákrok. Naopak se v posledních čtyřech letech podařilo prosadit, aby ženy směly řídit auto, cestovat do zahraničí a dokonce jim mohou být svěřeny děti do péče, a to včetně dokladů. Záležitosti, které jsou pro západní svět naprosto samozřejmé, jsou v Saudské Arábii stále velmi kontroverzní, stejně jako oslavy MDŽ.
Italky dostávají darem k MDŽ od státu třeba vstupy zdarma, raději by ale lepší zákony na ochranu obětí domácího násilí
Italové slaví Mezinárodní den žen skutečně ve velkém. Dárek dostávají všechny Italky přímo od italské vlády. Jeden rok tak mají třeba vstup do muzeí a kulturních památek zcela zdarma. I když mohou cizinky takové gesto poněkud závidět, Italky ho považují za prázdné. Daleko raději by totiž vyřešily bezmoc, s jakou se Italky obrací na policejní orgány v případě domácího násilí. Počet italských žen zavražděných vlastním partnerem totiž neklesá. Naopak.
Afghánistán má MDŽ jako státní svátek, afghánské ženy přitom nemají téměř žádná práva
Kontroverzním tématem je oslava Mezinárodního dne žen jako státního svátku v Afghánistánu. O rovnosti žen se totiž nedokážou shodnout ani jednotlivé skupiny obyvatel země, a když už Talibán vydá vyhlášku o tom, že ženy nejsou majetek, sebere jim alespoň právo na vzdělání. Afghánistán ve vztahu k ženám představuje čiré bezpráví, ženy například ještě na počátku 21. století nesměly vycházet ven bez burky a mužského doprovodu. I v posledních letech se veřejné mínění ovlivňuje a především ženy jsou drženy dále od západního světa: například plošným zákazem vysílání filmů, ve kterých hrají ženy. Do práce ale třeba ženy smí, ovšem pouze jen ty, které nemohou muži nahradit. A i to bylo před ženami dlouho drženo v tajnosti.
Podle Talibánu se ale práva žen vyvíjí v posledních letech k lepšímu, například je ženám znovu umožněno studovat. Problém ale je v tom, že v Afghánistánu si nikdo příliš neláme hlavu s dodržováním zákonů. Tedy pokud takovým hříšníkem není žena. Jí totiž stále hrozí veřejné bičování i poprava.