Publikováno: 6. října 2020 – Podle odhadů ministerstva zahraničních věcí žije v zahraničí každý šestý Čech. Nejde přitom jenom o Čechy, kteří odešli za prací v porevoluční éře. Ministerstvo vede v evidenci krajanské spolky Čechů rozptýlených po světě, kteří v zahraničí žijí již po několik generací. Po roce 1989 odešlo do zahraničí na dvě stě tisíc českých občanů, současný trend nahrává spíše hledání práce v zahraničí na denní dojíždění.
„Chtěl jsem vždycky do světa, aspoň na chvíli. Elektrotechnika mě nebavila a nikdo to nedokázal zaplatit tak, aby mě u oboru udržel. Teď mám vlastní firmu a do Česka už se vracet nechci.“ David, Austrálie
Absolventi odcházejí do světa, na jejich místa se místní nehrnou
Pracovní migrace je ve světě poměrně běžný jev, ze kterého profitují obě strany. Čerství absolventi i zkušení pracovníci nemohou najít adekvátní uplatnění v okolí svého bydliště, zaměstnavatelé se zase potýkají se stárnutím populace. „Do Austrálie jsem odjel rok po vysoké škole,“ říká dnes osmatřicetiletý David, který žije v Austrálii již dvanáct let. „Vystudoval jsem elektrotechniku na plzeňské univerzitě, obor mě ale příliš nebavil a finanční ohodnocení také nebyla žádná sláva. Do Austrálie jsem původně odjel na rok jako plavčík. Nakonec jsem tam zůstal, v Austrálii provozuju vlastní půjčovnu sportovního náčiní,“ přibližuje David svůj život v Austrálii.
„Žít a pracovat v zahraničí nějakou dobu znamená vidět Českou republiku úplně jinýma očima. Co je na ní dobré, co by stálo za zlepšení. Obyvatelé Česka mají tendence srovnávat svou vlast s jinými státy. Jenže to od stolu srovnávat nejde.“ Jitka, Finsko
Člověk v zahraničí vystupuje sám za sebe, to ho připraví do života nejlépe, myslí si Češka ve Finsku
Pětatřicetiletá Jitka, která se před deseti lety vydala do Finska, kde nakonec zakotvila trvale a založila rodinu, míní, že práce v zahraničí je jedním ze stěžejních bodů seberozvoje a úspěšného uplatnění na trhu práce. „Člověk odchází do ciziny zpravidla sám, maximálně s kamarády. Nikdo si s sebou nebere rodiče, takže je nakonec v cizí zemi, s jazykovou bariérou, odkázán sám na sebe. To naučí nejvíc,“ popisuje své zkušenosti Jitka. „Kromě toho, že se naučíte cizím jazykem přemýšlet i snít, se taky z dostatečné vzdálenosti podíváte na svou domovinu: co je na ní krásné, co je na ní špatné, co by se dalo dělat jinak, z čeho by se ostatní od České republiky mohli učit a tak podobně,“ říká Jitka s tím, že o návratu do ČR s ohledem na rodinu neuvažuje.
Volný pohyb osob po Evropské unii výrazně navýšil počty pendlerů
Ne každý však má možnost vycestovat do zahraničí s batohem na zádech. Hypotéky, rodiny a další závazky na území České republiky brání řadě lidí v cestě za svými sny. „Vždycky jsem chtěl zkusit štěstí v Americe. Člověk pořád myslel, že má čas, hledal důvody, proč to teď nejde, až najednou přišly děti a byl s Amerikou útrum,“ stýská si šestatřicetiletý Honza. „S dětmi už bych tam nešel. Není to země pro každého, raději riskovat sám za sebe, než do toho tahat i děti,“ dodává. „V Americe jsem se chtěl naučit jazyk, poznat jinou zemi, její krásy i mentalitu lidí, možná si i našetřit nějaké peníze.“
„Sehnat práci v mém oboru bylo doma téměř nemožné, pokud jsem se nespokojil s velmi nízkou mzdou. Práci jsem nakonec našel v Německu. Dělám, co mě baví, a ještě za to beru dvakrát víc, než jsem bral v Česku.“ Roman, Německo
Lidé v pohraničí jezdí raději pracovat za hranice, lákají je vyšší výdělky
Výhodu mají lidé, kteří žijí v blízkosti hranic s Německem nebo Rakouskem. Pro ně je práce v zahraničí dostupná i bez toho, aby opouštěli své české domovy a začínali zase od nuly v cizině. Práce v zahraničí na denní dojíždění je populární hlavně tam, kde nabídka práce na místním trhu není zrovna pestrá. „Jsem vyučený lakýrník, práci v oboru jsem u nás na severu prostě sehnat nemohl. Dělal jsem operátora ve výrobě, skladníka i řidiče náklaďáku, abych se uživil, ale jako lakýrník jsem se nechytal. Příležitost jsem našel až v Německu,“ říká osmadvacetiletý Roman, který dojíždí z Ostrova do Annabergu.
„Je to nějakých čtyřicet kilometrů, na cestě strávím asi tři čtvrtě hodiny. Kdybych jezdil do Prahy, měl bych to dál a ještě bych stál v kolonách,“ dodává Roman, pro kterého byla největší motivací pro odchod do Německa finanční stránka. „Můj plat je v Německu dvakrát vyšší, než jsem měl v Čechách,“ říká závěrem.
„Při hledání práce mě v Česku limitovala neznalost němčiny. Základy na pozice, které mě zajímaly, nestačily. V Německu sice nedělám, co bych chtěl, zato jsem se přestal bát mluvit a rozšířil si slovní zásobu.“ Martin, Německo
Práce v zahraničí je nejlepší školou cizích jazyků
Pro čtyřicetiletého Martina nebyly hlavním důvodem pro denní dojíždění do Německa peníze, ale chuť získat nové zkušenosti. „Německy jsem se učil na střední škole, poté jsem absolvoval roční pomaturitní studium na jazykovce a pak jsem nastoupil do práce. Pořád jsem v životopisu uváděl, že německy umím, až uplynulo patnáct let a já zjistil, že umím jen to, co potřebuju. Tedy vlastně nic,“ popisuje Martin. „Tehdy jsem se ucházel o post inženýra kvality v pobočce německé firmy u nás na Mostecku, u pohovoru jsem na němčině pohořel jako papír. Umět si objednat jídlo v němčině nebo představit svou rodinu není to, co firmy potřebují,“ vysvětluje Martin důvody, proč se vydal na cestu každodenního dojíždění.
„Od hledání práce v Česku jsem tehdy upustil a vyrazil s životopisem do německých agentur. Němčina byla tenkrát tristní, ale na uchycení se stačila. Dneska už je to mnohem lepší. Člověk na pracovišti pochytá plno témat, slovní zásoba se rozšiřuje neuvěřitelnou rychlostí. Věřím, že až se vrátím pracovat do Česka, že tam tu němčinu jednou prodám,“ doufá Martin.
„V Německu jsem byla spokojená, dokud nám do života nezasáhla korona. Někteří z nás skončili bez práce, v Česku jsme ji sice našli, ale zase hůře placenou. Jen co tohle odezní, vrátím se do Německa.“ Dominika, Německo
V době pandemie se lidé do práce v zahraničí nehnali, báli se dalšího lockdownu
K práci v Německu na denní dojíždění je ale po jarních událostech na hranicích poněkud skeptická jednatřicetiletá Dominika. „Byly jsme s kolegyní zrovna na směně ve fabrice, když nám oznámili, že hranice se zavírají a my se už do práce nedostaneme. Ty zmatky v následujících dnech, vyhlášený kurzarbeit, kdy nebylo jasné, kdo jej bude platit, to bych nikomu nepřála, nevědět, jestli budete mít z čeho zaplatit nájem. Nakonec se to vyřešilo, o týden později dostala většina Čechů výpověď. Ušetřeni byli jen ti, kdo v Německu měli možnost přebývat dva týdny. To já nebyla,“ vypráví Dominika. „S hledáním práce v Česku to na jaře nebylo nejlepší, možností bylo opravdu málo. Našla jsem práci až v létě jako výpomoc v restauraci, ale už jsem asi zvyklá na jiné peníze. Do práce v Německu bych se vrátit chtěla, ale raději ještě počkám, až pandemie odezní,“ objasňuje Dominika.
Dojíždění do Německa za benefity i širším výběrem pracovních odvětví
Češi, kteří do práce v zahraničí na denní dojíždění odešli, se obvykle shodují, že přínos práce v Německu hned u hranic převažuje nad negativy, které s sebou toto rozhodnutí přineslo. „Vstávám o dvě hodiny dřív, hlavně v zimě, když člověk neví, jak bude přejezd přes Krušné hory vypadat. Jezdím takhle dva roky a zatím se hranice kvůli kalamitě zavřely jen dvakrát. Ono to dojíždění nikdy není příjemné, je jedno, jestli mám jezdit padesát kilometrů do Německa nebo směrem k Praze. Akorát v Německu si prostě vydělám víc,“ myslí si jeden z diskutujících na Facebooku.
„Ony ty výplaty v Německu žádná sláva nejsou jako třeba na západě, za stejné peníze se dá sehnat práce i u nás. Jenže výběr oborů je malý. Samá fabrika nebo inženýr strojař, ani jedno není nic pro mě. Pracovala jsem jako recepční ve Špindlu, teď v Drážďanech. Do fabriky se mi nechtělo, mám malé děti a nemůžu na tři směny,“ připojuje se další pendlerka, která vidí plusy práce v Německu ještě v dalších oblastech. „Životní úroveň nám zvyšuje Kindergeld, to je jednoznačně příjemný benefit,“ uzavírá další diskutující.
Zájem Čechů o práci v zahraničí německé firmy vítají
„Českých zaměstnanců si vážíme, mají lepší pracovní morálku, jsou pilní a svědomitější,“ říká o Češích personalista společnosti působící v automotive nedaleko Drážďan. Podle jeho kolegyně Češi včas řeší náhlé absence na pracovišti, jako je nemoc nebo dovolená, a během pracovní neschopnosti jsou zodpovědnější, než Němci. „Češi si práce váží a je to na nich znát. Často se potýkáme s předsudky, že jsou pro nás Češi jen levnou pracovní silou, není tomu ale tak. Rovnost platů je v Německu legislativně zaručena, platové podmínky tu mají Češi i Němci stejné.“
Co podle německých personalistů rozhoduje o přijetí Čechů do práce v Německu? Zásadní je pro ně znalost němčiny na takové úrovni, aby byli schopni rozumět zadaným úkolům. „Nepotřebujeme plynulou němčinu v debatách o vesmíru, vlastně nemusíte ani umět skloňovat. Když si budeme vzájemně rozumět, bude to fungovat.“ Výhodou je také předchozí praxe na obdobné pozici nebo vzdělání v daném oboru. A jak je to s tolik diskutovaným autem? „Když zaměstnanci do zaměstnání dojíždějí, a je jedno, zda bydlí v Česku nebo v nějakém vzdálenějším městě v Německu, bez vlastního auta se v podstatě neobejdou. Neosvědčilo se nám, když jezdili čtyři zaměstnanci jedním jediným autem, jehož majitel třeba náhle onemocněl. To nám do práce nepřišli lidi čtyři. Takhle nepřijde jen jeden,“ vysvětlují závěrem personalisté.
Ein Kommentar
Dobrý den mám zájem o práci u vás prosím kontaktujte mne na něm čísle 703374915 děkuji z pozdravem Tišer