Mezinárodní den žen - Jak se žije ženám ve střední Evropě?

Ten příspěvek by mohl zajímat i ostatní. Sdílej ho se svými přáteli!

Publikováno: 6. března 2023 – Víte, co spojuje významné osobnosti, jako jsou spisovatelé Felix Háj či George Eliot nebo lékař James Berry? Ve skutečnosti to byly ženy, které se za muže pouze vydávaly. Proč? Žily totiž v době, kdy ženy nikdo neposlouchal. Tenkrát nebyly v módě ženy vzdělané, natož ty s vlastním názorem. Jenže ony ho měly. Nejen spisovatelky, které publikovaly pod mužským pseudonymem, nejen ženy s mozkem génia, které vynalezly významné vynálezy. Měly ho i pradleny nebo kuchařky, ženy v domácnosti, kojné, tedy zdánlivě obyčejné nebo dokonce hloupé ženy. Už je nebavilo být jen podřízenými manželkami nebo matkami bez práva na život podle svých představ. Psalo se 19. století a ženy toho začaly mít právě dost. Každoročně nám tenhle přerod ve společnosti připomíná Mezinárodní den žen, který oslavují ženy po celém světě 8. března.

Česko i Německo patří mezi nejlepší místo pro život žen

Jakkoli se dnes může zdát debata o rovnosti práv mužů a žen zbytečná, alarmující je fakt, že ženy se mohou s muži rovnat jen v šesti zemích světa. Než se pustíte do dlouhého vyhledávání, prozradíme vám, že jde o Belgii, Dánsko, Francii, Litvu, Lucembursko a Švédsko. Jen v těchto zemích dosáhly ženy v roce 2019 stejné ekonomické i právní rovnosti, jakou mají muži. V roce 2009 tomu tak ale nebylo vůbec nikde na světě. Naopak jen polovinu práv, co muži, mají ženy v severní Africe a na Středním východě. Pro zajímavost, Česká republika byla v roce 2019 na pátém místě spolu s Chorvatskem, Slovenskem, Itálií, Nizozemím, Norskem a Paraguayí.

Bez zajímavosti není ani fakt, že Německo bylo s Kosovem, Maltou a Mauriciem až na sedmém místě a Spojene státy, země vskutku neomezených možností, byly na úrovni Keni a Mongolska na sedmnáctém místě. Jenže je rok 2023 a i za pouhé čtyři roky se Německu podařilo Českou republiku předběhnout. Jak vidno, proces rovnoprávnosti žen a mužů je pořád v běhu mílovými kroky. I přes tohle zběsilé tempo bude rovnosti mužů a žen dosaženo nejdříve v roce 2073.

Mezinárodní den žen v roce 2023 – Mužů na mateřské přibývá, žen s kariérou také. V některých zemích už se počítá s tím, že si roli pečujícího rodiče vyzkouší i muži, v Česku je to stále dobrovolné.

Mezinárodní den žen bojuje proti společenským klišé

Mezinárodní den žen je mimo jiné skvělou příležitostí zjistit, jak vnímají rovnoprávnost samy ženy. Považují prostředí střední Evropy za pokrokové a vstřícné ženám, nebo jim ve společnosti stále něco schází? V čem spatřují největší nedostatky naší společnosti? Ocitly se ony samy někdy v situaci, kdy se cítily jako ženy znevýhodněné? Na to jsme se zeptali právě jich. Zajímali nás jejich zkušenosti v oblasti práce, kde se stále upravují pracovní podmínky žen i jejich finanční ohodnocení. Zeptali jsme se na jejich zkušenosti se společenskými klišé, které zná většina z nás určitě už od dětství. I nevinně myšlené narážky na takzvané tradiční hodnoty mohou být ve společnosti škodlivé, i na to se snaží Mezinárodní den žen upozornit.

Klišé číslo 1: Od žen se očekává, že budou mít děti

„Když jsem si hledala v roce 2011 po vysoké škole práci, na jednom pohovoru se mě jednatel firmy zeptal, jakou jim dám záruku, že mě nevezmou a já hned neodejdu na mateřskou. Když jsem si po mateřské v roce 2017 hledala jinou práci, už personalisté věděli, že se na to ptát nesmí. Přesto se personalistka zeptala, jestli mám děti. Už jsem ale nečekala, že se mi to bude opakovat i v roce 2022, když se při pohovoru na mou vysněnou pozici snažila personalistka až moc nápadně najít díru v životopise, kterou nemám, aby zjistila, jestli děti mám nebo nemám a proč. Byla ale nezlomná, při zkoušce mé angličtiny mě rovnou vyzvala, ať jí řeknu, kde žiju, s kým žiju… Jestlipak se ptá i mužů, jestli mají děti a jak zajistí péči o ně v době nemoci?“ Radka, 37 let, Chomutov.

Klišé číslo 2: Ženy nemohou rozumět technickým věcem

„Pracovně mají klienti problém uznat, že jsem vedoucí projektant. Teprve až když zjistí, že kolegové nebudou řešit jemné nuance řízení a že já budu ta, kdo to poskládá do zdárného celku, začnou mě brát vážně, ale trvá to, zatímco mužské kolegy berou jako odborníky hned. Na druhou stranu, můj šéf je pečující děda, jeho dcera je lékařka a má ordinaci spolu se svou matkou. Můj šéf je tedy ten, kdo ruší schůzky a bere si volno, když vnoučata onemocní, má proto velké pochopení pro nás matky a nikdy by ho nenapadlo řešit, že zaměstnanec-žena otěhotní nebo odejde pečovat o nemocné dítě a podle toho jí diskriminovat.“ Jana, 42 let, Brno.

„Vlastním realitní a developerskou společnost. Vykupujeme byty, rekonstruujeme je a prodáváme dál. Řemeslníci na rekonstrukcích chtějí ale všechno komunikovat s technikem. Neberou, že jednatelkou jsem já, že mám vysokou školu stavební a že technici stejně neudělají nic bez mého souhlasu. Jako ženu mě prostě nerespektují. Stejnou zkušenost mám i z rekonstrukce vlastního bytu. Pořád chtěl každý řemeslník mluvit s manželem, byt je přitom můj, můj přítel má svůj byt a do jeho rekonstrukce jsem mu taky nemuvila, pokud o to nestál. Je těžké v maskulinně nastavené sociální bublině prosadit, že jako žena můžu mít stejné vzdělání jako muži nebo dokonce snad technickým věcem rozumět.“ Barbora, 36 let, Jihlava.

Na ženy ve vedoucích pozicích už jsme si zvykli. Ale co ženy na vedoucích pozicích technických oddělení? Setkávají se s nějakými předsudky? A jak vnímají Mezinárodní den žen samy ženy?

Klišé číslo 3: S dětmi má být doma žena

„Aktuálně mám velmi omezené možnosti práce a trápí mě to. Bojuji s pocitem méněcennosti a s tím, že to řešit nejde. Můj muž vydělává mnohem víc peněz, takže jsem to já, kdo musí klesnout ze svých kariérních požadavků a přijmout práci s takovou pracovní dobou, jaká vyhovuje školkám a družinám. Na jednu stranu jsem obrovsky vděčná, že mám silný vztah s dětmi a že s nimi můžu smysluplně trávit čas, na druhou ale potřebuju mít také čas na práci, abych se cítila užitečně a smysluplně. Nejsem ten typ, co by radostně utíral prach a leštil kliky. Potřebuju v životě balanc.“ Michaela, 32 let, Valašské Meziříčí.

„Před mateřskou jsem pracovala na pozici úpraváře vody, během mého pobytu doma snižovali stavy a já už se neměla kam vrátit. Najít si jinou práci byl nadlidský úkon, když už se objevila nějaká nabídka odpovídající mým požadavkům, pracovní doba přesahovala provozní dobu školky. Byla jsem doma rok, než jsem nastoupila na úřad do naší obce. Na úřadech je totiž jedno, jestli skončíte v pět nebo ve tři, hlavně když nemáte na konci měsíce žádný dluh na pracovní době. Obecně jsem ale měla na pohovorech pocit, že jsem s dítětem snad prašivá. Jakmile viděli, že v životopise mám tři roky mezeru, už na mě koukali na línou lemru. Přitom kdo byl na mateřské, ví, že to není žádné flákání se, ale dobrá zkouška multitaskingu.“ Lenka, 28 let, Rakovník.

Klišé číslo 4: Ženy patří k plotně, na domácí práce je tu chlap

„Zrovna nedávno jsem zjistila, že moje dcera bude mít na pracovních činnostech na základce povinně vaření a šití, zatímco její spolužáci kluci budou stloukat ptačí budku. To mě dost překvapilo, myslela jsem, že takové klišé už jsme dávno překonali. Moje dcera by přitom chtěla raději dělat tu budku a jiný její spolužák zase rád vaří, ale učitelka jim nedovolila vyměnit se. Asi že kluci mají jednou za pět let stlouct ptačí budku a ženy jim k tomu budou denně vařit. Náladu mi naštěstí spravila paní, která mi ten samý den přijela přidělat podlahové lišty.“ Bětka, 33 let, Žatec.

Klišé číslo 5: Ženy jsou zlatokopky

„Jsem živitel rodiny, vyhovuje nám to tak, jsem teď na mateřské dovolené, ale na rodičovskou už nepůjdu. Když to ale někde řeknu, nikdo to moc nechápe. ‚No uvidíš, jestli to Honza s miminem zvládne, jestli vůbec budeš mít na výběr jít do práce,‘ jako by se někdo těch statisíců žen, co jsou s dítětem doma z ekonomických důvodů, ptal, jestli to zvládnou nebo snad že by dokonce měly na výběr. Také se setkávám s odsudky, že jsem se nevzdala práce a taky že mi nevyšlo první manželství a ‚sebrala jsem svým nejstarším synům tátu.‘ Jako bychom snad měly povinnost zůstávat ve vztahu, kdy se ti chce umřít pokaždé, když ráno vstaneš.“ Jana, 42 let, Brno.

Klišé číslo 6: Muž není stavěn na to, aby pečoval o děti

„Před měsícem jsem byla se čtyřletou dcerou v nemocnici. Našli se tací, kteří toho chudáka, to jako mého manžela, litovali, že mu zbyl na krku devítiletý syn a barák a zaměstnání a ještě do toho za náma musel jezdit do nemocnice. Někteří dokonce měli za to, že bych mu měla pěkně poděkovat, až se vrátíme, že to tak hezky zvládl. Vyloženě jsem měla pocit, že nechat malé dítě v nemocnici samotné je lepší, než nechat někde samotného dospělého chlapa.“ Nikola, 31 let, Vysoké nad Jizerou.

Klišé číslo 7: Model tradiční rodiny nic nepřekoná

„Nedávno jsem se nezávisle na sobě setkala se dvěma muži, jejich ženy jsou doma se školním dítětem, protože oni chtějí, aby bylo doma navařeno a naklizeno. Oni vydělávají, oni platí a oba se shodli, že nevyžadují full servis, ale rozhodně vyžadují loajalitu a vděk. Jejich ženy jsou vlastně v závislém postavení, nemají vlastní příjem, nemají vlastní úspory ani majetek a jsou odkázané na jakési kapesné. Když jsem se jich zeptala, jestli jejich ženy třeba nechtějí chodit do práce, jeden přiznal, že o něčem takovém jeho žena před časem mluvila, ale kdo by doma vařil a uklízel? Toho druhého ani nenapadlo se na něco takového zeptat. Oba muži ale byli překvapeni, že jejich ženy tak šťastné nejsou, prý co jim doma chybí? Možná, kdyby se o to zajímali, věděli by to.“ Adéla, 24 let, Hrádek nad Moravicí.

Klišé číslo 8: Chlapi nebrečí!

„Ten tlak na muže, že musí být hlavní živitelé a technické typy, co všemu rozumí, že musí všechno ustát a nikdy se nesesypat, to taky nebude žádná labuž.“ Katka, 34 let, Plzeň.

„Pravdou je, že hned odmalička bereme mužům jejich citlivé já. Chlapi přece nebrečí!, kluci si nehrajou s panenkama a podobně. A pak po nich po zbytek života chceme, aby byli citlivější a aby se víc zapojovali do péče o děti. Nejspíš taky často nevědí, co tedy mají dělat.“ Petra, 36 let, Jirkov.

„Poslala jsem syna do galanterie, aby koupil děrovanou gumu. Věděla jsem, že název ‚pruženka‘ neudrží v hlavě, tak jsem mu dala kousek s sebou, aby nemohlo dojít k omylu. Vrátil se s tím, že v tak obří vyhlášené galanterii nic takového neměli. Zašla jsem tam za tři dny sama, samozřejmě to měli a určitě nebyl žádný výpadek v posledních dnech, jak jsem se ujistila. Prostě nějaká prodavačka viděla ‚blbého chlapa‘, tak ho odbyla.“ Alena, 44 let, Teplice.

Odebírat články

Náš blog

Náš blog, to není jen MDŽ. Najdete v něm mnohem víc!

Proč si dělat papíry na vysokozdvih v Německu z vlastní vůle?

21/06/2025 , Petra

Kariéra

Publikováno: 21. června 2025 - Uchazeči o práci v Německu se někdy mohou setkat s požadavkem na papíry na vysokozdvih získané...

Česko i Německo patří mezi nejlepší místo pro život žen

Mezinárodní den žen bojuje proti společenským klišé

Klišé číslo 1: Od žen se očekává, že budou mít děti

Klišé číslo 2: Ženy nemohou rozumět technickým věcem

Klišé číslo 3: S dětmi má být doma žena

Klišé číslo 4: Ženy patří k plotně, na domácí práce je tu chlap

Klišé číslo 5: Ženy jsou zlatokopky

Klišé číslo 6: Muž není stavěn na to, aby pečoval o děti

Klišé číslo 7: Model tradiční rodiny nic nepřekoná

Klišé číslo 8: Chlapi nebrečí!

Náš blog

Ostatní uživatelé také hledali:

Truhlář/tesař – Chemnitz, Německo před 4 měsíce

Servisní technik – Döbeln, Německo před 6 měsíců

Řidič VZV – Lengefeld, Německo před 2 měsíce

Operátor strojní výroby – Treuen, Německo před 6 měsíců

CNC operátor – Zittau, Německo před 3 roky

Operátor výroby v potravinářské výrobě – Werder, Braniborsko před 6 měsíců

Zanechat komentář Klicken Sie hier, um die Antwort abzubrechen

Zanechat komentář